Česká protipirátská unie se od svého založení aktivně zasazuje o ochranu práv k audiovizuálním dílům a podporuje oprávněné zájmy svých členů v oblasti autorských práv. Za dobu své činnosti se výrazně zasadila o snížení podílu pirátských produktů na trhu a to zejména kontrolami trhu a spoluprací s orgány činnými v trestním řízení. Pro potřeby Policie ČR, České obchodní inspekce, celních úřadů, soudů a státních zastupitelství pořádá již od svého vzniku různá školení a semináře. Ve spolupráci s dalšími subjekty pořádá konference k dodržování autorských práv v České republice a působí na změnu veřejného mínění v oblasti ochrany duševního vlastnictví. Veškerá činnost České protipirátské unie směřuje též preventivně k omezení pirátské produkce a k posílení vnímání práv k duševnímu vlastnictví veřejností a státními orgány. Ve své činnosti spolupracuje s dalšími subjekty chránícími autorská práva a práva příbuzná. Česká protipirátská unie je v kontaktu s obdobnými organizacemi v zahraničí a účastní se výměny zkušeností v této oblasti.

Pro potřeby orgánů činných v trestním řízení a dalších orgánů zpracovává Česká protipirátská unie odborná posouzení předložených videokazet jak z technického tak právního hlediska. K předloženým titulům videokazet zjišťujeme všechna dostupná data, zejména identifikaci titulu a poškozeného, která jsou součástí posouzení. Tímto způsobem se ČPU snaží usnadnit práci orgánů v činných v trestním řízení a dalších orgánů a urychlit tak proces postihování případů porušování autorského práva. ČPU spolupracuje s orgány státní správy a orgány činnými v trestním řízení v boji proti porušování autorského práva a práv příbuzných také formou vyhledávání této protiprávní činnosti. Zjištění vyšetřovatelů ČPU, kteří mimo jiné na území celé republiky kontrolují místa, kde může docházet k pirátství, jsou předávány relevantním orgánům, není-li na místě věc vyřídit jinak (např. napomenutím, dobrovolným upuštěním od protiprávní činnosti, pokutou apod.).

Při své činnosti vychází ČPU z právních předpisů a mezinárodněprávních závazků ČR. Jedná se zejména o autorský zákon, který upravuje otázky autorského práva. Zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), účinný do 30.11.2000 nahradil zákon č. 1 21/2000 Sb. Porušování autorského práva a práv souvisejících s právem autorským může podle okolností naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb.) nebo přestupku na úseku kultury podle § 32 zák. č. 200/1990 Sb. o přestupcích. Dále dochází k porušení povinností uložených živnostenským zákonem a dalšími právními předpisy, jako např. zákonem 273/1993 Sb. o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl a nepochybně i zákonem 586/1992 Sb. o daních z příjmů. K výkladu § 152 tr. zák. bychom rádi upozornili na usnesení Nejvyššího soudu ČR k výkladu znaků trestného činu porušování autorského práva podle § 152 tr. zák., sp. zn. 2 Tzn 46/96 ze dne 17.7.1996, uveřejněného v oficiální sbírce judikátů pod č. 9/97, v jehož odůvodnění se konstatuje, že "ustanovení § 152 tr. zák. je tzv. normou blanketní, která odkazuje na předpisy o právu autorském. Z hlediska posuzování subjektivní stránky jednání pachatele tohoto trestného činu proto platí, že neznalost autorského zákona se posuzuje stejně, jako neznalost normy trestní, a pachatele proto nevyviňuje." V případě, kdy nelze pachateli dokázat, že věděl, že svým jednáním naplňuje skutkovou podstatu trestného činu podle § 152 tr. zák., může se jednat nejvýše o právní omyl pachatele, který ho nezbavuje trestní a další odpovědnosti za jeho jednání. K nejdůležitějším mezinárodním úmluvám a dalším dokumentům, kterými je ČR vázána, patří zejména Revidovaná úmluva bernská z r. 1971, Římská úmluva a další smlouvy WIPO, Všeobecná úmluva o autorském právu z r. 1952, Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví TRIPS z r. 1994 a směrnice a nařízení Rady ES, zvláště pak Nařízení Rady ES č. 3295/94 z r. 94 stanovující opatření k zákazu propuštění padělaného a pirátského zboží do volného oběhu, vývozu, dovozu, zpětného vývozu nebo vstupu do režimu s podmíněným osvobozením.

Autorský zákon reaguje na základní mezinárodní zásady účinné ochrany práv k duševnímu vlastnictví. Tento zákon je sice koncepčně naprosto odlišný od původního autorského zákona č. 35/1965 Sb., avšak dopady, které má na činnost policejních a celních orgánů, jsou téměř totožné s dopady původního zákona, s tím, že nyní autorské právo a práva související s právem autorským porušují i některá jednání, která podle dříve účinného zákona nebyla porušením těchto práv. Autorské právo a práva související s právem autorským jsou v ČR zásadně neformální, k poskytování autorskoprávní ochrany tedy není třeba nějaké speciální registrace nebo zápisu do rejstříku děl a nositelů práv k nim. Na základě ustanovení § 107 autorského zákona je ochrana poskytována i dílům, výkonům výkonných umělců, zvukovým a zvukově obrazovým záznamům, rozhlasovému a televiznímu vysílání a dalším předmětům ochrany cizích státních příslušníků podle mezinárodních dohod či na základě vzájemnosti. S drtivou většinou zemí má ČR sjednány dohody zaručující ochranu předmětů ochrany cizích příslušníků na základě národního principu, tedy je poskytována stejná ochrana, jakou mají vlastní státní příslušníci. Za zmínku stojí, že nový autorský zákon taxativně (s výjimkou sdělování veřejnosti) vyjmenovává způsoby užití, které náleží výhradně autorovi či jinému nositeli autorského či souvisejícího práva s tím, že takto užít lze dílo pouze se souhlasem nositele práva, nestanoví-li zákon jinak (tzv. zákonné licence, volná užití). V případě nabízení a prodeje výrobků a zboží, na kterých váznou práva autorská či práva související s právem autorským, nepřipadá zákonná licence či volné užití v úvahu, a je vždy třeba mít souhlas nositele práva. Přínosné je ustanovení § 40 odst. 3 aut. zákona, které stanoví právní domněnku, že výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně porušovatele činí dvojnásobek odměny nositelům práv, která by byla obvyklá k získání licence.

V § 2 předchozího i stávajícího autorského zákona se právně vymezuje předmět ochrany autorského zákona - tj. dílo a kromě jiného i dílo audiovizuální resp. filmové. Zákon č. 121/2000 Sb. zachovává ochranu autorských práv a práv souvisejících s právem autorským minimálně v rozsahu, jaký byl poskytován zákonem č. 35/1965 Sb.; v některých oblastech navíc ochranu či okruhy oprávněných osob rozšiřuje. Především je nově zakotvena ochrana práva výrobce zvukově obrazového záznamu, tedy ochrana vlastního práva výrobce spolu s tradiční ochranou práv, které v rozsahu smluv s autorem díla audiovizuálního, autory děl audiovizuálně užitých a výkonnými umělci výrobce vykonává. Nový autorský zákon také novelizoval § 152 trestního zákona v tom smyslu, že znaky skutkové podstaty trestného činu porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi naplňují i taková jednání, která dříve neměla charakter trestného činu.

Z právní úpravy vyplývá, že prodejce i pronajímatel nosič se zaznamenanými audiovizuálními díly musí dostát povinnostem souvisejícím s jeho činností jako živností a tato činnost musí být vzhledem ke svému obsahu (šíření autorských děl) v souladu s autorskoprávními předpisy. Užít dílo lze jen se svolením autora. Autorské právo k audiovizuálnímu dílu vykonává zpravidla výrobce tohoto díla nebo osoba, které licencí udělil oprávnění k výkonu těchto práv, tato osoba také může jako jediná udělit souhlas s užitím daného audiovizuálního díla. Bez tohoto souhlasu nelze např. zhotovovat rozmnoženiny díla a šířit je. Výrobce jako vykonavatel autorského práva k filmovému dílu má pochopitelně zájem, aby se toto dílo šířilo i mimo teritorium státu svého vzniku a pokud se tak děje, aby jeho autorské právo k tomuto dílu bylo chráněno. Proto uděluje prostřednictvím licenční distribuční smlouvy právo k užití a šíření filmového díla (tzv. distribuční právo) distribučnímu subjektu na území určitého státu. Subjekt, kterému bylo toto distribuční právo uděleno, se tak stává tím, kdo je oprávněn šířit konkrétní filmové dílo v rámci přesně vymezených forem tohoto šíření (kino, domácí video, veřejné provozování) na určitém teritoriu a po určitou dobu.

Rozmnožování, rozšiřování (např. prodejem), pronájem a veřejné provozování zvukově - obrazových záznamů audiovizuálních děl je užitím díla ve smyslu autorského zákona a je možné pouze za podmínky výslovného (smluvního) svolení majitele autorských práv k takovému dílu, v daném případě výrobce filmového díla. Vlastník rozmnoženiny tohoto díla ve formě videokazety či jiného nosiče, ať už se jedná o rozmnoženinu pořízenou výrobcem díla nebo oprávněným distributorem a jimi uvedenou na trh (nepřesně nazývanou "originál"), či o rozmnoženinu pořízenou jakkoliv jinak (např. z televizního vysílání), nesmí bez výslovného svolení výrobce díla na kazetě zaznamenaného dále rozmnožovat a jinak veřejně užívat, veřejně předvádět, pronajímat k veřejnému předvádění a nebo půjčovat za úplatu.

Poměrně častou obhajobou pachatelů je tvrzení, že zajištěné nosiče, které obsahují neoprávněné kopie autorských děl, mají pouze pro osobní potřebu. Dřívější i stávající autorský zákon upravuje případy, kdy je možné užít dílo bez souhlasu nositelů práv k němu i bez zaplacení autorské odměny. Podmínky tzv. volného užití stanovil dříve účinný zákon v § 15, nyní účinný zákon je stanovuje v § 30 s využitím výkladového pravidla obsaženého v § 29 odst. 1. Toto výkladové pravidlo pochází z mezinárodních úmluv, kterými je ČR vázána, a bylo k výkladu institutu volného užití používáno i za předchozí právní úpravy, byť expresně nebylo zahrnuto v dříve účinném autorském zákoně. Podle tohoto pravidla "Omezení práva autorského jsou dovolena jen ve zvláštních případech stanovených v tomto, tj. autorském, zákoně; nesmějí být vykládána způsobem, který by narušoval běžný výkon práv autorských a který by byl neospravedlnitelně na újmu oprávněným zájmům autora". Případy volného užití, tzv. zákonné licence, jsou stanoveny taxativně, a osoba užívající dílo musí splnit všechny zákonné podmínky, jinak by se jednalo o exces z tohoto institutu a tedy o nedovolené užití porušující právo autorské. Obě právní úpravy obsahují zákonnou licenci k zhotovení rozmnoženiny uveřejněného díla pro svou osobní potřebu. K tomuto ustanovení Knap, K. a kolekt.: Autorský zákon a předpisy související, Komentář, 5. vydání. Praha, Linde a.s. 1996 uvádí: "Právo na volné zhotovení rozmnoženiny (napodobeniny) díla pro vlastní osobní potřebu je vázáno na podmínku, že jde o dílo již uveřejněné a že si rozmnoženinu (napodobeninu) zhotoví sám ten, jehož vlastní osobní potřebě má sloužit." ... "Pojem "vlastní osobní potřeba" je užší než pojem vlastní potřeby vůbec. Zhotovením pro osobní potřebu není např. zhotovení rozmnoženiny pro účely hospodářské ... vždy musí jít o užití v rámci "osobního soukromí"".

Zhotovení jediné rozmnoženiny již uveřejněného díla pro vlastní osobní potřebu zhotovitele je tedy v souladu s právem, a není k němu zapotřebí výslovného souhlasu nositelů práv k dílu. Takto zhotovená rozmnoženina však musí, v souladu s institutem volného užití, sloužit k výhradně soukromé potřebě zhotovitele v rámci jeho soukromí. Jakékoli jiné užití této rozmnoženiny, např. její rozšiřování prodejem včetně nabízení za tímto účelem (výslovně § 14 odst. 1 zák. č. 121/2000 Sb.), veřejné předvádění, pronájem a půjčování je užitím díla a je možné pouze za podmínky výslovného (smluvního) svolení majitele autorských práv k takovému dílu, v případě audiovizuálních děl výrobce filmového díla. Vlastník rozmnoženiny tohoto díla ve formě kompaktního disku, videokazety či jiného nosiče, ať už se jedná o rozmnoženinu pořízenou výrobcem díla nebo oprávněným distributorem a jimi uvedenou na trh (nepřesně nazývanou "originál"), či o rozmnoženinu pořízenou jakkoliv jinak, nesmí bez výslovného svolení výrobce díla na nosiči zaznamenaného dále šířit, rozmnožovat a jinak veřejně užívat, veřejně předvádět, pronajímat k veřejnému předvádění a nebo půjčovat za úplatu. Pro tyto případy obecně platí, že "kdo nabude originálu díla nebo jeho rozmnoženiny, nenabývá tímto práva k užití díla, není-li výslovně ujednáno jinak" (srov. § 30 zák. č. 35/1965 Sb. a § 9 odst. 3 zák. č. 121/2000 Sb.). Vlastník rozmnoženiny každého díla chráněného podle práva autorského, získané prostou kopií této rozmnoženiny, má exemplář díla vždy pouze pro vlastní osobní potřebu.

Excesem z institutu volného užití díla je pak vedle rozšiřování kopie zhotovené původně pro vlastní potřebu zhotovitele prodejem či jiným převodem vlastnického práva i výroba rozmnoženiny pro jinou než vlastní osobní potřebu zhotovitele, stejně jako zhotovení více rozmnoženin určitého díla či zhotovení rozmnoženiny díla jiným subjektem, než subjektem pro jehož osobní potřebu je tato rozmnoženina určena.

K otázce nabízení zhotovených rozmnoženin za účelem prodeje: Nový autorský zákon (č. 121/2000 Sb.) výslovně zahrnuje nabízení originálu nebo rozmnoženiny díla za účelem prodeje nebo jiného převodu vlastnického práva do užití rozšiřováním (§ 14 odst. 1). Původní autorský zákon (č. 35/1965 Sb.) na rozdíl od nynější právní úpravy nevymezoval výslovně jednotlivé způsoby užití, proto ani obdobné ustanovení výslovně obsahovat nemohl. Koncepce práva s dílem nakládat zakotvená v původním autorském zákoně (tedy i právo dílo užít) vychází z výlučnosti tohoto práva, s prolomením výlučnosti pouze v zákonem vymezených případech tzv. volného užití. V souladu s touto koncepcí jsou pak autorovi vyhrazeny i jakékoli jiné způsoby nakládání s dílem vedoucí k uskutečnění či umožnění jeho užití, tedy i nakládání dílem ve formě nabízení rozmnoženin za účelem jejich rozšiřování. K výlučnosti práva s dílem nakládat blíže viz např. Knap, K. a kolekt.: Autorský zákon a předpisy související, Komentář, 5. vydání. Praha, Linde a.s. 1996, str. 64 a následující. Z uvedeného vyplývá, že užitím díla rozšiřováním se rozumí nejen zpřístupňování díla v hmotné podobě prodejem nebo jiným převodem vlastnického práva k originálu nebo k rozmnoženinám díla, ale i jejich nabízení za tímto účelem. Proto i nabízení díla či jeho rozmnoženiny za účelem jeho prodeje či jiného převodu vlastnického práva bez předchozího souhlasu nositelů je porušením autorského práva a práv souvisejících s právem autorským, a může tedy naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 152 tr. zákona.

Velká většina videokazet nabízených na tržištích a burzách je pirátskými napodobeninami originálních produktů nebo pirátskými nahrávkami autorských děl, které pachatelé pořizují z různých zdrojů, zejména z legálních rozmnoženin děl, cizojazyčných videokazet a filmových představení. Nabízené videokazety se dají hrubě rozdělit do dvou skupin: jednak na neautorizované rozmnoženiny děl, kdy za předlohu slouží různé zdroje, především cizojazyčné videokazety, filmová představení satelitní programy apod. Kazety se nesnaží vypadat jako originál, často obsahují dva tituly, někdy částečně zkrácené. Kvalita těchto nahrávek je velmi špatná, někdy není obsažen ani prezentovaný titul, nebo není v nahrán plné délce. U cizojazyčných nebo titulkovaných verzích je film přemluven česky jedním hlasem. Rozeznat takovouto neautorizovanou kopii díla je snadné i pro laika. Prodejce lákají své zákazníky především předstihem před oficiální distribucí (často jsou takto nelegálně prodávané rozmnoženiny titulů, které ještě nejsou ani v kinodistribuci) a nižší cenou. Takto prodávané pirátské kopie poškozují zejména kinodistributory a v druhé řadě i videodistributory. Poškození spotřebitele je zcela zřetelné, neboť "kvalita" takto nabízených rozmnoženin je skutečně otřesná.

Druhý typ pirátských videokazet jsou napodobeniny rozmnoženin legálně zhotovených držitelem práv k tomuto typu šíření díla. Barevný přebal a průhledná obalová fólie mají vyvolat v zákazníkovi resp. v dalších osobách a orgánech, dojem, že se jedná kopii legální. Často jsou tyto padělky zhotovovány velmi umně, takže pro laika je velmi obtížné rozeznat, že se jedná o pirátskou nahrávku. Pirátské nosiče totiž často obsahují barevné kopie vnějších znaků, jako polepek a přebalů. Barevné kopie se však oproti tištěným originálům dají rozeznat, neboť nejsou tak kvalitní, zejména v soutisku barev a malém písmu, a kvalita papíru je jiná. Na přebalech se pak občas vyskytují hologramy, často odlišné distribuční firmy. Zřídkakdy se však vyskytují hologramy na samotném těle videokazety. Pokud se vyskytují, bylo použité tělo videokazety nějakého staršího titulu a páska vyměněna. Takovýto hologram je pak poškozen, například v místě spoje přeříznut žiletkou. Nahrávka je pak věrnou kopií originální rozmnoženiny. Kvalita těchto pirátských kazet bývá v průměru daleko lepší než u předchozího typu, přesto však je oproti originálu snížená. Je to dáno tím, že tyto kopie jsou vyráběny již z určité rozmnoženiny a každým přehráním kvalita klesá. Kupec také nemá zajištěnu jistotu, že na koupeném nosiči se skutečně prezentované dílo nachází.

Specifický druh pirátských produktů tvoří padělky vyskytující se na západní hranici naší republiky a orientované na německy hovořící zákazníky. Zboží, nabízené v různých stáncích a na tržištích v této oblasti je z drtivé většiny pirátské, zejména to platí německojazyčných videokazetách. Tyto kazety mají kopii barevného přebalu, často včetně okopírovaného hologramu, což usnadňuje identifikaci padělků. Pro zvýšení zdání originality bývají často baleny do průhledné fólie. Kvalita záznamů je však velmi špatná, a někdy chybí inzerovaný titul vůbec. Toto zboží výrazně poškozuje spotřebitele, nositele práv k takto padělaným produktům, a celou republiku jako celek.

Pirátské nosiče bývají také často prodávány prostřednictvím inzerátů v inzertních novinách a časopisech, a stále častěji také přes Internet. Zatímco Internet zůstává doménou především pro prodej pirátských počítačových her, disků s hrami PlayStation a kompaktních disků s hudbou i filmy (tzv. video CD), v inzerátech jsou nabízeny prodeje nejen těchto nosičů, ale také klasických videokazet. Tyto inzeráty jsou velmi rozšířené a pachatelé prostřednictvím dobírkových zásilek operují v celé republice. Velký dosah těchto pirátů sice prodlužuje vyšetřování, avšak výsledkem bývá ucelená dokumentace činnosti těchto osob a odhalení rozsahu činnosti.

Dalším, často se vyskytujícím typem pirátství, je neoprávněné veřejné provozování filmů z videokazet, video CD nebo DVD disků. Každý provozovatel si musí před projekcí zajistit souhlas nositelů práv, jinak se dopouští porušování autorského práva a práv příbuzných. Bohužel pouze 15 % videoklubů, videokaváren a podobných zařízení provozuje svoji činnost v souladu s autorskoprávními předpisy a trestním zákonem. V oblasti dálkové autobusové dopravy je situace ještě horší.

Neposledním problémem je pirátství, kterého se dopouštějí kabelové televize neoprávněným přenosem televizního vysílání ve svých rozvodech. K takovému přenosu si totiž musí vyžádat souhlas nejen ochranných organizací, ale především původních vysílatelů. To se však v praxi často neděje a dochází tak k masivnímu porušování nejen práv televizních organizací, ale i autorských práv a práv příbuzných k filmovým dílům, které podle zákona vykonává výrobce díla. V případě Vašeho zájmu o další informace o kabelovém pirátství nebo neautorizovaných veřejných projekcí jsme připraveni na vyžádání zaslat podrobnější materiály.

Někteří prodejci a většina majitelů provozoven disponují živnostenským oprávněním k rozličné činnosti (nejčastěji nákup-prodej, ale také hostinská činnost, pořádání hudebních a audiovizuálních představení, provozování diskotéky apod.), podmínky provozování živnosti však nesplňují, protože prodej pirátských kopií a jiné neoprávněné nakládání s autorskými díly je porušením právních předpisů o právu autorském, a porušiteli vzniká i odpovědnost trestněprávní resp. přestupková. Nejsou také často schopni předložit nabývací doklady k prodávaným produktům nebo smlouvy o poskytnutí práv k veřejné projekci. Takoví podnikatelé povinnosti nedodržují podmínky stanovené živnostenským zákonem a zvláštními předpisy, a proto je v těchto případech na místě žádat příslušný živnostenský úřad o zrušení nebo pozastavení živnostenského oprávnění podle § 58 živnostenského zákona nebo uložení správní pokuty.