Obrovská tržiště v příhraničních oblastech ovládaná zejména vietnamskými prodejci a zaplavená padělaným zbožím, zejména textilu, obuvi a hudebních CD, začala být opět značným problémem i pro filmový průmysl. Po výrazném úspěchu ČPU v omezení výskytu pirátských videokazet na těchto tržištích v průběhu roku 2001 se ve 2. čtvrtletí roku 2002 objevil nový, velmi rychle se rozvíjející problém - pirátské optické disky s filmy. Prodejci mají nejen velmi dobrou organizaci a informační systém, ale také často korumpují výkonné orgány, takže o mnoha připravovaných raziích vědí dopředu. Prodej pirátských DVD a videokompaktních discích (VCD) je pro prodejce velmi dobrým "obchodem", takže vynakládají značné úsilí, aby omezili pro ně negativní důsledky razií. Výjimkou nejsou ani situace, kdy prodejci ve snaze zabránit vstup kontrolních orgánů do svých stánků či kontejnerů tyto uzavřou, a uvězní tak zákazníky uvnitř i na několik hodin. Pirátská DVD asijského původu a vypalovaná VCD často obsahují předpremiérové tituly. Ačkoli většina disků má pouze anglickou zvukovou stopu a anglické a asijské titulky, ČPU zajistila také DVD obsahující německý, italský a nizozemský dabing a německé, francouzské, španělské, italské a jiné evropské titulky. V těchto případech se jednalo o animované filmy, které již byly v německém teritoriu vydány na DVD. Stále jsou nacházeny i pirátské videokazety s novými tituly v německém dabingu, které právě mají premiéru v německých videopůjčovnách.

Nové pravomoci České obchodní inspekce umožnily další posun v boji proti prodejcům padělaného a pirátského zboží. Přes úctyhodné výsledky vykazované v prvním pololetí minulého roku se však účinnost akcí ČOI značně otupila a situace zůstává víceméně obdobná, jako v posledních několika letech. ČOI v podstatě nahradila aktivity celních úřadů, které se po účinnosti zákona č. 191/1999 Sb. víceméně vzdaly postupu z vlastní iniciativy ve věcech ochrany duševního vlastnictví a vyhledávání zboží uniklého celnímu dohledu, ke kterému se váží práva k duševnímu vlastnictví. Nicméně postupně lze očekávat určité zlepšení situace, neboť novelela tohoto zákona, na jejíž přípravě se podílela i ČPU, byla již přijata. Počáteční účinnost akcí ČOI vyplývala nejen z toho, že na ochraně duševního vlastnictví začal participovat nový orgán, na něž neměly organizované gangy operující v pohraničí vazby, ale i z počátečního entuziasmu pracovníků ČOI. Počáteční nadšení však vyprchalo spolu se zjištěním, že změnit zavedenou situaci je velmi komplikované. Současný význam razií ČOI spočívá v podstatě pouze v "obtěžování" nelegálních prodejců a ve snížení obratů z nelegálních obchodů v čase kontroly.

Problém příhraničních tržišť je problémem komplexním, který nemůže vyřešit jediný orgán, navíc typu obchodní inspekce, bez podpory dalších orgánů. Kontroloři ČOI nejsou vybaveni dostatečnými pravomocemi, ale především faktickými možnostmi ke zjištění prodejce či majitele padělaného a pirátského zboží, tj. pachatele trestného činu či přestupku, a k jeho zajištění za účelem objasnění činu a potrestání. V průběhu razií uskutečňovaných Českou obchodní inspekcí a celními orgány se podařilo odhalit pachatele a předat věc k trestnímu řízení v pouhých několika případech. Prodejcům i organizátorům a majitelům zboží prakticky nehrozí nic jiného, než zabavení části zboží. Aktivity ČOI jsou od počátku zaměřeny na sbírání závadného zboží - tedy na stažení zboží z oběhu, nikoli na zabránění jeho výrobě, dovozu či nabízení. Akce, které jsou prováděny ve spolupráci s dalšími orgány, ať už celními či Policií ČR, jsou výrazně neefektivní. O většině těchto akcí, a to včetně podrobností, vědí prodejci předem; kontrolní orgány pak najdou většinu stánku zavřenou a bez zboží. Je to důsledek korupce mezi místními i řídícími útvary, ale i prostého neprofesionálního jednání. Množí se případy "přátelských" vazeb mezi kontrolujícími pracovníky a prodejci a neochota kontrolních pracovníků nejen k jakékoli nadstandardní činnosti, ale i k řádnému provedení kontroly. Ojedinělá není ani "spolupráce" mezi jednotlivými skupinami ČOI v tom smyslu, že pokud zboží zabaví pouze jedna skupina a ostatní skupiny neuspějí, rozdělí si zabavené zboží mezi sebou všechny skupiny a všechny tak vykazují obdobnou účinnost kontrol. Tato praxe víceméně znemožňuje vnitřní kontrolu pracovníků ČOI s ohledem na produktivitu práce.

Živnostenské úřady naprosto jednoznačně neplní své úkoly. Stánky jsou neoznačené, prodejci nevydávají paragony, prodeje probíhají pouze s cizinci a za cizí měnu. Prodejci, kteří neumí ani základním způsobem česky, resp. s odvoláním na svou jazykovou nevybavenost se účinně vyviňují při jednání před kontrolními orgány, jsou dál držiteli živnostenských oprávnění stejně jako prodejci, kteří byli opakovaně přichyceni při nelegální činnosti a dokonce i potrestáni. Nezanedbatelnou roli hrají i místní úřady, které více či méně otevřeně podporují stánkový prodej bez ohledu na to, že jeho prostřednictvím dochází k porušování právních předpisů. Na vině jsou i daňové zákony, které u daně z příjmu fyzických osob i u podnikatelů posuzují místní příslušnost podle místa bydliště, nikoli podle místa podnikání. Místní úřady tak nemají zájem na řádném odvádění daní, ale prostředky získávají z nájemného za obecní pozemky s tím, že prodejce "podporují" minimálně "přivíráním očí". Není tajemstvím, že nejbohatšími obcemi jsou právě příhraniční obce s obrovskými tržišti. Finanční úřady na svou roli prakticky rezignovaly; při fatální pasivitě živnostenských úřadů nemají ani faktickou možnost zjistit, kdo živnost vlastně provozuje, a čí plnění daňové povinnosti mají kontrolovat.

Situace je tedy taková, že jakékoli současné snahy zainteresovaných orgánů mohou postihnout pouze koncové prodejce; organizátory a vlastníky zboží postihují pouze druhotně finanční újmou způsobenou zabavením zboží a snížením obratů. Tato újma byla v prvních měsících zvýšených aktivit ČOI natolik výrazná, že zločinné struktury vyvinuly mimořádné úsilí k získání kontaktů a informací o připravovaných akcích. Prodejci se přizpůsobili situaci: Jsou velmi opatrní, právně závadné zboží prodávají pouze německy hovořícím (a vypadajícím) zákazníkům, na stáncích mají menší množství zboží, ostatní zboží mají zamčené v kontejnerech, které kontrolní orgány neotevírají, nebo ukryté ve skrýších pod stánky či ve falešných stěnách, podlahách a stropech. Jsou kdykoli připraveni utéci od stánku a opustit zboží. S postupem, jak prováděné razie začaly výrazně snižovat jejich příjmy, stali se prodejci a ostatní zainteresované osoby na tržištích značně agresivní. Prodejci napadají vyšetřovatele zejména verbálně, případně "kradou" a odnáší již zabavené a spočítané zboží z vozidel kontrolních orgánů. Na druhou stranu se však na většině tržištích objevují "profesionální" stráže, které fyzicky napadají kontrolní orgány. Mezi vietnamskými prodejci se také rozmohla i praxe "obětování" menšího množství neatraktivního zboží, kdy na neoznačeném stánku bez prodejce nechají kontrolním orgánům několik kusů pirátského zboží "aby se vlk nažral, a koza zůstala celá".

V ostatních regionech České republiky neexistují klasičtí pouliční prodejci videokazet, obvyklejší jsou prodejci na tržištích v improvizovaných stáncích. K prodeji předpremiérových titulů dochází nyní zřídka, častější jsou kopie titulů aktuálně vydaných pro home video nebo starších titulů. Někdy vystavují prodejci zákonné produkty a mimo stánek mají pirátské produkty. Jakmile si zákazník vybere nějaký titul, prodejci jdou do svého úkrytu a přinesou pouze objednané kazety. Program provádí školení policistů a celníků a inspektorů ČOI, jež poté přijímají opatření vůči těmto prodejcům i bez fyzické přítomnosti vyšetřovatelů programu. Policejní úředníci poté kontaktují ČPU, aby získali odborný posudek dokazující nezákonnost zabavených videokazet.